na Blog.cz

Seděla dívka v malém, maličkatém krámku. Seděla na staré rozvrzané židli. V rukou si hřála hnědý keramický květovaný hrnek s velmi silnou kávou. Byla úplně čerstvá. Ještě z ní stoupala třepetavá stužka jemného voňavého kouře. Nadechla se vůně. Nikdy kafi neholdovala. Vždycky měla radši čaj, ale jednou za čas jí to neuškodilo, ba naopak. Usmála se.

Mood - Blah

Shrňme to. Problémy s internetem, Vánoce, hodně práce, nechuť o čemkoli psát, nechuť se jakkoli vyjadřovat. Nemám, jak se omluvit. :'D No nic. Jen.. jo, jsem živá a funkční. Jen nemám moc chuť psát. Není na to chuť, síla, ani čas. :3 Celkem funguju na tumblr, ale že bych tam nějak moc vystavovala to se taky říct nedá. Ale to bylo hlavně kvůli internetu. Jinak jsem tam funkční. In case you wondered -> Tumblr here. =)

Neříkám, že nebudu psát, jen nebudu psát tak často. Sem tam se objevím. Nezanevřete na mě úplně, prosím vás. Jen nečekejte extrémní aktivitu. '=)

... a předsevzetí nikde. Třeba je jednou napíšu a sepíšu. XD

Lidičky já mám takovou vtipnou divnou náladu. Ne, že by mi bylo mizerně nebo blbě. Naopak. Prostě... tak nějak se vznáším a ani k tomu nepotřebuji být zamilovaná (i když možná i to by se našlo).

Jak před pár týdny psala Haily: ať den stojí jakkoli za houby, prozáří ho už jen ten fakt, že sněží.

A dneska konečně sněžilo. Nebo lépe řečeno: Padal sníh. Skutečný sníh. Ty nádherné velké chomáče sněhu, které se vám usadí na dlani a dávájí si načas, než se rozpustí. Musí si vás totiž nejdříve prohlédnout a pak teprve tajně prchnou zpátky tam, odkud nás navštívili. Ale to už my nevidíme. Pro nás prostě roztají.

Můžu vám říct, že mě zaplavil tak nehorázný pocit štěstí, když jsem při psaní eseje na angličtinu (Ano, Rowie, psala jsem ti dopis o tom, jak jsem se nastěhovala do Prahy; tentokrát jsi to byla ty, protože Agnes píšu pořád a učitelka by se už mohla chytit nějaké podivné podezření. Příště budu informovat třeba nějakou Teresu nebo Lenu. Ale teď jsem psala tobě, takže mě koukej o Vánočních prázdninách navštívit! XD ... a nesnaž se to chápat.) jen tak mimoděk vyhlédla z okna. Věděla jsem, že sněží, ale předtím poletovala zmrzlá voda. Teď, když jsem se podívala, tak se venku sypalo jak z peřiny.

Prostě... i když to určitě roztaje, tak mě sníh naplňuje pocitem ... kompletnosti? Ucelení? Nevím, jak to popsat. Prostě z něho mám velkou radost. (A budu mít ještě větší, až si před barákem rozbiju držku na ledu... XD)

Dneska jsem se také sbalila na cestu do Maďarska. Ach ano, zítra jedeme navštívit sestřenku. Moc se na to těším. Takové příjemné uvolnění od všeho. (Že si s sebou beru Senecu, kterého musím přečíst na ZSV ponecháme stranou, ale aspoň budu těch sedm nebo kolik hodin cesty co dělat) Návrat, myslím, v neděli. Ach ach. To bude pohodička. Pěkně se pokrafe a bude to fajn. 8D

... ale co mě poslední dobou naplňuje vážně hodně, je uvědomění si, že se mi opět vrací smysl, pro nějž vlastně kreslím.

Dlouho jsem nevěděla, jestli mám nějaký cíl. Protože jsem nevěděla, kam přesně chci jít. Kdysi mi něco vzalo vítr z plachet, ale ...

Pár týdnů zpátky jsem zjistila, že se uklidnila situace v DC komiksech. Ti tam nahoře přišli na to, že udělali chybu a rozhodli se udělat velký sek. Přeházeli celý main universe a vymazali většinu toho nechutného bordelu, který se tam odehrával poslední dva roky. Vymazali důvod, kvůli kterému jsem tenkrát s DC třískla. A... víte co?

Už po několik večerů se vždycky večer s notebookem nastěhuju ke krbu a stejně jako jsem tam v tom křesle (ano, v tom křesle z obrázku Stay :'D) loni sledovala Death Note, tak si přesně tam letos dopřávám pravidelnou dávku emocí. Koukám na Young Justice. Chtěla bych o ní napsat víc. Co se mi líbí a co mě vytáčí k nepříčetnosti, ale to až jindy až bude více času.

Nicméně, všechno to jde ruku v ruce s tím, že se konečně chci vrátit k DC a konečně mám zase sílu a chuť věřit v to, že pro ně třeba jednou opravdu budu pracovat. A že to třeba budu já a moje ruka, kdo bude jednoho dne tisknout tvář osudům postav, které miluju od svých deseti let.

... a když jsem si včera otevřela knížku (sbírku) Nightwinga z roku cca 2008, na kterou se nesáhlo nějaký ten pátek, a když jsem dneska setřela prach z All star Batman and Robin the Boy Wonder #10 (což je teda zrovna strašnej shit, ale pořád je napůl božský, neb šel z rukou Jima Lee), které leželo na vrchu hromádky mých DC čísel (ta obálka byla normálně šedivá) ... víte...

Po takové době si zase připadám celá.

Jako bych se vracela domů ...

Ach ano. Dneska jsem tuze pozitivně naladěná a i když to nikoho vlastně nezajímá, tak místo toho, abych sem zvracela nervozitu, stres, smutek a otrávenost, jsem se chtěla podělit o ty vzácné kladné pocity. =)

Kdysi dávno mě Rowie tagla tímhle hezkým dotazníkem, ale já tele si toho vůbec nevšimla (resp. toho, že mě tagla) a krást jsem ho nechtěla. Pak jsem si jednou prohlížela její blog a najednou koukám, že jsem mezi tagnutými. And I was all like "OMGWTFBBQ." So here we go.

Mood - Confused

Už je to týden a já nějak nevim, jak se k tomu jednomu víkendu vyjádřit. Ráda bych se rozepsala o tom, co se mi líbilo, co mě bavilo a na co nezapomenu, ale... nějak mám pocity velmi smíšené. Pravděpodobně za to mohla moje hloupá nálada a předešlá zdegenerovanost ze školy aneb - Někam jedeš, koukej si uvědomovat, že bys měla litovat, že se nemůžeš učit a že na to kašleš.